Kulatý stůl - MUDr. Dušan Mach: „Na misi Lékařů bez hranic“

* * SCROLL BELLOW FOR ENGLISH VERSION * *

Probrali jsme s ním jeho motivaci a cestu k tomu stát se jedním z Lékařů bez hranic, jaká jsou bezpečnostní opatření na misi i před ní nebo například to, jak se vypořádává se stresem. Češi jsou prý v organizaci velice hojně zastoupení. Ročně od nás vyjede cca 150 lidí, ať už jde o doktory, sestry, logistiky nebo pracovníky HR. Zmínil také roli lékařek v zcela odlišném prostředí oproti tomu evropskému, kdy je nejdůležitější vzájemný respekt. Když je respektována jejich kultura, tak prý nebývá problém respektovat lékařky a jejich péči, kterou do země přináší.

Vykládal nám, že poskytování lékařské péče v oblastech, kde působí Lékaři bez hranic se od prostředí nemocnice 21. století velice liší, jelikož v nich nenajdeme moderní vybavení jako je například rentgen nebo CT. Operují sice podle evropských standardů, které se snaží promítnout do místního prostředí, ale mnohdy se musí lékařské postupy přizpůsobit spíše standardům hygienickým. Problém bývá také s připojením elektřiny, kdy při výpadku není podstatné ani tak světlo, ale především zajištění elektřiny potřebné k uchování léků.

V oblastech, do kterých Lékaři bez hranic jezdí, není z počátku vůbec nic. Proto v rámci organizace figuruje cca 20 % lékařů a zbytek jsou pracovníci logistiky, HR, pracovníky řešící sanaci vody a mnozí další, kteří například zabezpečují postavení nemocnice od jejích stavebních základů, po naplnění materiálem a léky a v neposlední řadě se musí zajistit obsazení pozic místními obyvateli, kteří se budou postupně učit a připravovat se na její převzetí. Obvykle tedy bývá na jedné misi 8-10 zahraničních expatů a zbytek tvoří 200-300 místních lidí.

Dušan Mach, jako anesteziolog, přijíždí do již připravené nemocnice, kde vykonává z největší části svou profilaci. Může se prý stát, že občas asistuje při porodu nebo někde něco přišije, ale primárně je pouze anesteziolog. Proto, stejně jako chirurgové, zůstává pouze 6 týdnů. Některé pozice mohou trvat až půl roku, nicméně chirurg a anesteziolog pracují nepřetržitě celé dny, proto je jejich doba v misi omezená. I přes nepřetržitou službu si občas najde čas na objevování místní kultury a okolí, které ho fascinují. V některých případech ale, kdy není situace bezpečná, se celý čas nedostane z nemocnice ven.

A co na to říká jeho rodina? Po těch letech je s tím prý smířená, i když mají mnohdy strach. V práci si většinou bere dovolenou nebo neplacené volno, jelikož jeho oddělení je schopné fungovat i v jeho nepřítomnosti. Na častou otázku, jestli mu to stojí pořád za to, říká, že určitě. Má rád humanitární pomoc, i když si uvědomuje, že tím nespasí svět. Za jednu misi prý pomůže pouze kolem 60 dětí. Dává mu smysl především ta rozvojová část. Vzdělání, které poté pomáhá rozvíjet a zlepšovat celou společnost. Vzpomínal i na to, jak na Ukrajině učil místní lékaře, kteří budou dále zlepšovat kvalitu péče, což povede ke zlepšením zdravotní péče v jejich zemi. Tento aspekt má na jeho práci nejraději.

Děkujeme za obohacující přednášku plnou zajímavých informací, divákům za hojnou účast a vidíme se na dalších akcích!

* * ENGLISH VERSION * *

Round table - MUDr. Dušan Mach: "On the mission of Doctors Without Borders"

This year's summer semester kicked off with a Round Table featuring Dušan Mach, an anesthesiologist, head of the ICU at the Hospital in Nové Město na Moravě and one of the Doctors Without Borders. He has been a member since 2016 and has already gone on six missions. We discussed his motivation and journey to becoming a part of Doctors Without Borders, the security measures taken during and before missions, and for instance, how he copes with stress. Czechs are supposedly significantly represented within the organization, with approximately 150 individuals from our country joining annually, including doctors, nurses, logisticians, and HR workers. He also touched on the role of female doctors in environments vastly different from those in Europe, emphasizing the importance of mutual respect. When their culture is respected, there typically isn't a problem in respecting female doctors and the care they bring to the country.

He explained that providing medical care in areas where Doctors Without Borders operates greatly differs from the hospital environment of the 21st century, as modern equipment such as X-rays or CT scanners are not available. While surgeries are conducted according to European standards adapted to the local settings, medical procedures often need to be adjusted to meet hygiene standards instead. There's also the issue with electricity connectivity, where during outages, the concern isn’t as much about lighting but rather ensuring the electricity needed for medication preservation.

In the regions Doctors Without Borders travels to, initially, there's nothing at all. Therefore, about 20% of the organization's personnel are doctors, and the rest are logistics, HR staff, water sanitation workers, and many others who, for example, secure the construction of a hospital from its foundation, supply it with materials and medications, and lastly, ensure positions are filled by local inhabitants who will gradually learn and prepare to take over. Typically, a mission includes 8-10 foreign expatriates, with the rest being 200-300 local people.

As an anesthesiologist, Dušan Mach arrives at an already prepared hospital, where he mostly practices his specialization. He might occasionally assist with childbirth or suturing but primarily serves as an anesthesiologist. Hence, like surgeons, he stays only for six weeks. Some positions may last up to half a year; however, both surgeons and anesthesiologists work non-stop throughout the day, limiting their time on the mission. Despite the continuous service, he sometimes finds time to explore the local culture and surroundings that fascinate him. In some cases, however, when the situation is not safe, he cannot leave the hospital.

And what does his family think? After these years, they've come to accept it, even though they often worry. At work, he usually takes paid leave or unpaid time off since his department can function in his absence. When frequently asked if it's still worth it, he affirms it is. He enjoys humanitarian aid, though he recognizes it doesn't save the world. He mentions helping around 60 children per mission. He finds meaning primarily in the developmental aspect, the education that subsequently helps develop and improve the entire society. He recalled teaching local doctors in Ukraine, who will continue to enhance the quality of care, leading to improvements in healthcare in their country. This aspect is what he cherishes most about his work.

Thank you for an enriching lecture full of interesting information, and thanks to the audience for their abundant participation. We look forward to seeing you at future events!

Foto: Šimon Mašek