Protesty v Turecku: zesilující autoritarismus?
Tureckem už několik dní zmítají protesty. Jde o největší demonstrace za více než deset let a jsou namířený proti současnému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoğanovi.
Koalice ochotných získává konkrétní podobu
Poslední týdny je téma “koalice ochotných” jedním z nejvýraznějších témat nejen v mediálním prostoru, ale i v politických kruzích. Pojem označuje skupinu převážně evropských států, připravených vojensky podpořit Ukrajinu v době nejisté podpory ze strany USA. Název pravděpodobně odkazuje na koalici států podporujících americkou invazi do Iráku v roce 2003.
Tzv. koalice ochotných defacto vedená Velkou Británií a Francií začíná po několika summitech představovat kroky, kterými je ochotna napadenou Ukrajinu podpořit a ochránit budoucí příměří.
Britský premiér Keir Starmer minulý týden po setkání se zástupci dalších 31 zemí zmínil, že vojenská podpora Ukrajiny na vodě, ve vzduchu i na zemi je jedna z diskutovaných možností. Starmer také dodal, že ukrajinské ozbrojené síly jsou jedny z nejsilnějších v Evropě; šlo by tedy spíše o zesílení než nahrazení stávajících schopností.
Konkrétně by podle článku Telegraphu mohlo jít o nasazení stíhaček F-35 a Eurofighter Typhoon britské RAF, které by měly posílit schopnosti ve vzdušné doméně a tím vytvořit přivětivější podmínky pro nasazení pozemní síly. Stíhačky by mohla dále poskytnout řada dalších států, které by se na bázi rotace střídaly. Tématem diskusí také je, které státy poskytnou pro provoz těchto letadel své základny. Skloňované je také “zabezpečení” a otevření Černého moře pro mezinárodní obchod.
Vzhledem ke stavům armád na obou stranách by však koaliční síly čítající 10 až 20 tisíc vojáků byly spíše pojistkou chránící města a kritickou infrastrukturu než odstrašující mírutvornou silou. Klíčovou otázkou do budoucna také zůstává zapojení USA, především v otázkách zpravodajství a výměny informací).
Dalším otazníkem je, jaké státy se plánují zapojit, případně jakou formou (vzhledem ke skepsi například italské premiérky). Polský premiér Tusk taktéž odmítl možnost vyslání polských sil na Ukrajinu, nicméně dodal, že Polsko je ochotné podpořit koalici logisticky. Je nutné konstatovat, že např. v případě České republiky může po parlamentních volbách dojít ke změně vztahu ke koalici.
Zajímavý může být i půdorys “koalice ochotných”. Ten totiž může zahrnovat i státy mimo NATO, například Austrálii. Stejně tak zajímavé může být složení a samotné rozmístění peacekeepingových sil. Podle média la Repubblica by mohly být podél frontové linie rozmístěni vojíci třetích zemí (Indie, Brazílie, Saudská Arábie,...) pod vlajkou OSN. Otázka je však, jak je takový plán proveditelný vzhledem k faktu, že Rusko je permanentním členem Rady bezpečnosti. K zamyšlení také stojí, jakou roli může (ať už ve vyjednávání příměří, v “koalici ochotných” či v možné peacekeepingové misi) sehrát jediný vítěz války na Ukrajině - Turecko, které díky konfliktu a svým specifickým vztahům s východem i západem posiluje svoji pozici v regionu.
