Kulatý stůl - Monika Koblerová: Kulturní diplomacie

Nový semestr jsme začali v úterý 24. září 2024, kdy se na Fakultě sociálních studií MU konal první Kulatý stůl na téma „Kulturní diplomacie aneb kultura jako klíč k mezinárodnímu dialogu“. Pozvání přijala Monika Koblerová, která v současné době působí jako ředitelka Českého centra v Bratislavě. Vystudovala ekonomiku a techniku cestovního ruchu na Jihočeské univerzitě a masovou komunikaci na Univerzitě Karlově. Čtyři roky působila ve funkci ředitelky Českého centra v New Yorku a mimo jiné pracovala také na ústředí Českých center, které i krátce vedla.

Na začátku debaty byl představen samotný pojem kulturní diplomacie. Jde o součást veřejné diplomacie, kdy jde jednotlivým zemím o co nejlepší prezentaci jejich státu v zahraničí. Kulturní diplomacie otevírá dveře do světa, jelikož propojuje jak širokou veřejnost, tak odborníky a může zprostředkovávat jednání i na strategické úrovni. Bez ní by bylo mnohem těžší tvořit sítě a hledat nová místa k navázání spolupráce. Působí jako signál pro spolupráci, networking, soft power a zviditelnění země. Česká centra v sobě nesou jak prvek kultury, tak velký prvek diplomacie, přičemž se zaměřují hlavně na širokou veřejnost. Mimo jiné spolupracují i s tamními novináři, kteří poskytují informace odborné i široké veřejnosti.

Dále se debatovalo o historii české kulturní diplomacie, jejíž počátky jsou již v roce 1993 po rozpadu Československa. Obecně je ale kulturní diplomacie stejně stará jako diplomacie sama. První Československá centra se otevřela po druhé světové válce na území Východního bloku. Na Západ se mohla rozšířit až po sametové revoluci 1989, kde byly velice aktivní a sklízely pozitivní ohlasy. Nyní je na světě 28 Českých center na čtyřech kontinentech. V budoucnu by svoje působení chtěly rozšířit i na Indii a oblast Jižní Ameriky.

Jaké jsou vůbec cíle a hodnoty Českých center? Prý záleží na teritoriu, jelikož každé má rozdílné vztahy a specifika. Na základě toho se vytváří určitá témata, reaguje se na reálné prostředí a zasazují se informace a události do specifického kontextu. Pouze poukazovat na naši kulturu nestačí. Je potřeba vytvářet programy podle toho, co je konkrétně aktuální v daných místech a oblastech. Nechtějí v centrech vytvářet „české ostrovy“. Důležitá je podpora a propagace českých umělců a prezentace České republiky v zahraničí prostřednictvím výrazných osobností a významných událostí.

Jelikož byla Monika Koblerová ředitelkou Českého centra v New Yorku i v Bratislavě, zajímalo nás její srovnání těchto dvou měst a práce v nich. Každé je osobité a má úplně jiný rytmus života. V New Yorku se například v páteční večer pořádá kolem 160 koncertů. Proto je velice důležitá spolupráce s tamní profesionální uměleckou veřejností, jelikož touto cestou se mohou i čeští umělci dostat na americkou scénu. V Americe se Česká centra snaží ukázat především soudobou část České republiky, jelikož naši historii znají.

Oproti tomu se Slovenskem máme společnou minulost, což má nesmírný význam, jelikož spolupráce kontinuálně probíhá na různých úrovních. V rámci svého působení se paní Koblerová ještě nesetkala s ničím negativním. Společně se pořádají různé festivaly a projekty. Jedním z nich je projekt „Jak pracovat s naší krajanskou komunitou na Slovensku“, který spojuje předsedy krajanských spolků. Jedná se o výstavy po celém Slovensku, jež propojují lidi a komunity mezi s sebou. Dále na Slovensku probíhá projekt „Tichá města, města bez nás“. Tento koncept rozšířilo České centrum modifikovaně i do dalších krajin. Největším projektem je festival „Noc literatury“. Koná se mimo jiné i po celém Slovensku, kdy herci a herečky předčítají současnou evropskou literaturu na netradičních místech.

Padla také otázka ohledně nedávného odvolávání ředitelů ze slovenských kulturních institucí. Paní Koblerová vzpomněla, že se všemi odvolanými měli skvělé dlouhodobé přátelské vztahy, proto ji tato skutečnost mrzí. Snaha o spolupráci je i nadále, prozatím v rámci samostatných projektů, kde mají otevřený dialog. S novým vedením zatím v kontaktu není, takže uvidíme v budoucnu, jak bude spolupráce pokračovat.

Moderovanou část jsme završili otázkou spojenou se stereotypy o nás Češích a České republice. Prý má česká kultura v zahraničí obecně pozitivní ohlasy, především pokud jde o pivo, naše sportovce nebo osobnost Václava Havla. Podle výzkumu Jak nás vidí svět? v roce 2002, dopadla kultura velice dobře, stejně jako v roce 2018. To potvrzuje její dlouhodobý pozitivní trend.

Závěr patřil jako vždy otázkám z publika. Jedna z nich byla na spolupráci s krajany, kteří emigrovali, a jejich další generace, vyrůstající v cizích státech. Pro tuto skupinu jsou tvořeny speciální programy. Jsou určeny těm, kteří se chtějí „vrátit ke kořenům“, umí trošku česky nebo se učí, touží vědět něco o historii, současnosti nebo by rádi navštívili Českou republiku. Snaží se tak vzájemně propojovat emigranty a jejich děti. Debata byla završena vzpomínkou na osobní setkání s Václavem Havlem v New Yorku, s Janem Třískou nebo na úvodní slovo Michaela Douglase při retrospektivě Miloše Formana.

Děkujeme Monice Koblerové za příjemnou debatu, publiku za hojnou účast a těšíme se na další společná setkání!

Foto: Sarah Goboňová