Odpoledne o Ukrajině

Výročí tří let od začátku ruské agrese na Ukrajině si Studentská sekce připomněla sérií debat a pořádáním dobročinných sbírek. Akce se konala v prostorách Atria Fakulty sociálních studií. Mezi pozvanými figurovali bývalý poradce slovenské prezidentky Zuzany Čaputové Peter Bátory či bývalá reportérka Českého rozhlasu v Moskvě Ivana Milenkovičová. Sbírky byly věnovány projektům Hnutí za podporu zakarpatských vojáků Užhorod a Koridor UA.

4. 3. 2025 Paulína Bieleschová Jan Mokrý

IVANA MILENKOVIČOVÁ – První debata

Úvodní blok byl věnován rozhovoru s Ivanou Milenkovičovou a první otázka mířila na její osobní vzpomínky z prvního dne začátku okupace. Toho dne se nacházela v Rostově na Donu, kde pokrývala hromadný odchod lidí z Donbasu za velice napjatých podmínek. Samotnou ji to nepřekvapovalo, jelikož si uvědomovala, že k invazi může dojít.

Po začátku války se ještě více zhoršil přístup ruských úřadů k zahraničním reportérům. Docházelo totiž k zavádění přísnějších pravidel pro novináře. Nezávislí publicisté byli zatýkáni. Hrozbu si začal uvědomovat i Český rozhlas, který se rozhodl Milenkovičovou odvolat. Zrušil tím pádem pozici zahraničního korespondenta v ruském hlavním městě, jelikož delší setrvání na takové pozici v podobných podmínkách jednoduše nepřipadalo v úvahu.

Řeč padla i na pozici novinářky před 22. únorem nebo na období před odhalením ruských viníků v případu Vrbětice. Protože Milenkovičová působila v Moskvě od roku 2019, první velkou akci, kterou pokrývala, byly velké demonstrace při volbách do Státní dumy spojené s upomínkou zavraždění Borise Němcova. Dnes by byly podobné protesty těžko představitelné. S těmito událostmi se postupně zhoršovala pozice novinářů ze „znepřátelených’’ západních zemí. Sama reportérka zmínila například náhodné odpojování mobilu ze sítě, omezení dat, či nejrůznější provokace „náhodných’’ lidí. Je tedy rozdíl mezi podmínkami novináře z České republiky a novináře z Íránu.

Závěrem bychom chtěli Ivaně Milenkovičové poděkovat za její návštěvu i čas.

Hnutí za podporu Zakarpatské brigády Užhorod – představení sbírky - OKSANA IVATS

Jedna ze dvou pořádaných sbírek šla na Hnutí za podporu 128. zakarpatské brigády v Užhorodu. Před samotným představením sbírky vyzdvihla představitelka hnutí podporu studentů i Čechů. Její manžel zažívá válku na vlastní kůži v rámci jednotek protivzdušné obrany. Jejich činnost se však dříve, před válkou, věnovala úplně jiným věcem. Především sociálně slabším lidem. 22. únor jejich činnost však změnil. Organizace se rychle přeměnila na podporu vojáků a jejich rehabilitace v případě zranění. Samotný popis činnosti doplňovala i prezentace, na níž mohli přitomní posluchači v Atriu vidět možnosti, jak jsou vysbírané prostředky využity.

Jde především o pomoc vojákům s materiálem, pomoc se součástkami do dronů, které jsou pro vedení války důležité. Část darů je vynaložena na výrobu maskovacích sítí pro vojáky v terénu. S rozvozem do potřebných oblastí pomáhá tzv. Nová pošta. Hnutí si zakládá na transparentnosti, a proto je každému dárci vystaveno potvrzení o daru, s věcmi, na které se jeho peníze využily.

Na závěr přišel směrem k posluchačům apel. Apel na to, aby mezi sebou komunikovali a snažili se udělat všechno proto, aby se podobné hrůzy války neopakovaly.

PETER BÁTOR a MICHAL ADAM – Druhá debata

Hosty druhé debaty byli Peter Bátor, bývalý poradce prezidenta Kisky a prezidentky Čaputové a také velvyslanec Slovenska při NATO, společně s Michalem Adamem, rovněž diplomatem se zkušenostmi z působení v NATO. Oba jsou zároveň autory podcastu Celè zle, o aktuálních událostech ze světa geopolitiky.

Stejně jako v prvním případě i druhou debatu otevřela otázka týkající se prvního dojmu při vpádu ruských vojáků na Ukrajinu. Peter Bátor v tu chvíli cítil hněv a zlost z Evropy, která nebyla schopna reagovat ani na předcházející události z roku 2014. Vzápětí pak navázal na hodnocení současného dění na bojišti, kdy roli Evropy vidí jako rezignaci na dobrý výsledek.

Pro udržení Ukrajiny byla klíčová transatlantická pomoc a dodávání zbraní od USA a Evropy. Nyní sedí v Bílém domě Donald Trump a i o něm byla řeč. Bátor změnu rétoriky přiznává, nicméně není vůbec jasné, co se stane. Především je to kvůli americkému prezidentovi, jehož názory se mění každým dnem a s každou situací. Reagoval také na nedávné rozhovory mezi USA a Ruskem v Rijádu. Tyto rozhovory jsou podle něj jen seznamovací. Jsou důležité, aby si strany vyjasnily, za jakých podmínek jsou ochotny uzavřít mír, případně jaká je jejich počáteční vyjednávací pozice. Tato jednání vyvolala velkou nevoli v evropských zemích a Adam s Bátorem kritizovali přirovnání s Mnichovem, protože se vytratil racionální pohled na celou problematiku.

U otázky míru na Ukrajině se debatující zdrželi a vyzvali publikum, aby předneslo vlastní návrhy na ukončení války. Zaznívaly tak názory, jako například ztráta území dobytého Ruskem a přijetí Ukrajiny do NATO nebo rozmístění mírových sil na linii dotyku. S prvním výše zmíněným názorem Bátor souhlasil. Dodal, že není jiné reálné bezpečnostní záruky, která by vylučovala další eskalaci války na ukrajinském území. S rozmístěním mírových sil dohlížejících na dodržování příměří však nesouhlasí, především kvůli logistické náročnosti takového projektu společně s plánovaným počtem 20 tisíc vojáků evropských zemí. Navíc by podle jeho názoru Rusko za současné situace mír nechtělo, jelikož přebírá na frontě iniciativu.

Michal Adam s Peterem Bátorem se rovněž zamysleli nad rolí EU v současném konfliktu. Za klíčové považují především investice do Ukrajiny, jako investice do naší budoucnosti nikoliv do bezpečnosti na hranicích. Za důležitou tak označili politickou vůli. Velice si slibují od zvolení nového německého kancléře Friedricha Merze, který by mohl vytvořit silný francouzsko-německý tandem, který by mohl Putinovi ublížit. Navíc pokud bude Německo asertivnější, mohlo by na svojí stranu přitáhnout i ostatní spojence z Unie, Itálii či Řecko. Co však EU postrádá, je konkrétní plán. Donald Trump je velice pragmatickým politikem, který potřebuje vidět konkrétní plány a čísla. Ve chvíli, kdy Evropa s ničím takovým nepřijde, nemůže očekávat místo u jednacího stolu. Klíčové však nakonec bude to, aby Ukrajina neodešla z jednání ukřivděná a nespokojená.

Druhá část debaty se věnovala Rusku a jeho aktuální pozici. Adam s Bátorem řešili, jestli by Rusové netoužili po dalším území, které by spadala do jejich sféry vlivu. Ruským přáním je, aby státy východní Evropy neměly bezpečnostní záruky Aliance. Neustále se opakují fráze o stažení vojsk NATO z těchto zemí. Jejich hlavním cílem je návrat před rok 1997. Nicméně by bylo jisté, že pokud by k takovým ústupkům Západ přistoupil, znamenalo by to zcela určitě další, ještě horší konflikt.

Probrala se i atmosféra uvnitř samotného Ruska. To si podle diskutujících osvojuje právo na vpád do zemí ve svém nejbližším okolí a vlastní bezpečnost bude zajišťovat právě okupací některých zemí. Z části západních zemí zní, a Bátor v tom vidí velkou hrozbu, apel na nedělání žádných ultimát Putinovi, protože režim se v Rusku dřív či později změní. Nicméně Putin se sám od sebe z Ukrajiny nestáhne. Ukrajince vnímá jako podřadný národ, který musí poslouchat Rusy a jejich nároky. Kdyby se ke stažení rozhodl potenciální nový ruský vůdce, určitě by ve své funkci moc času nestrávil. Na závěr se autoři podcastu Celé zle shodli, že nejdůležitější pro budoucnost Evropy je, aby se Rusko stalo (a ideálně i zůstalo) stabilní a jeho chování relativně předvídatelné, či už v hospodářské sféře nebo ve vztahu k jiným státům na mezinárodně-politické scéně.

Představení humanitární sbírky Koridor UA - RICHARD KŘESINA

Organizace Koridor UA je distributorem humanitární pomoci do nejvíce postižených oblastí. Její základní strukturu tvoří dobrovolníci, kteří se neustále přesouvají mezi oblastmi pro dodání pomoci těm, kteří ji nejvíce potřebují. Od začátku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 se jim podařilo přes slovensko-ukrajinské hranice u Sobranovec převést přibližně 1000 tun materiálu.

Třetí debata – prof. JAN HOLZER a prof. ZDENĚK KŘÍŽ

Třetí diskusi zahájil doktorand Václav Šmatera přivítáním dvou odborníků ze dvou různých oblastí. Profesora Jana Holzera, specialistu na Ruskou federaci a státy bývalého Sovětského svazu, a prof. Zdeňka Kříže, který se zaměřuje na dějiny mezinárodních vztahů a NATO. Profesor Kříž v úvodě popsal postup ruských vojsk na začátku a v průběhu jejich tříleté „třídenní speciální vojenské operaci’’.

Holzer navázal více na ideovou a politickou podstatu, která je charakteristická pro tento konflikt. Tvrdí, že je sám překvapený nejen z nedostatečného akademického pokrytí války, ale i z toho, že debata není jednostranná. Postupem času se nejen mění postoje a pohledy států na tento konflikt, ale i jejich pozice jako aktérů, což je výrazné hlavně v kontextu současných událostí a vlivu nové Trumpovy administrativy. Pro jeho administrativu je ale tento postup charakteristický – hodí granát do místnosti a čekají, co to udělá. Poslední měsíce působí Ukrajina vyčerpaně, nad vodou ji drží materiální pomoc od Západu a strach z následků, v případě vlastní kapitulace. Ruská armáda taktéž ztratila svůj charakter. Zpočátku byla tvořena relativně reprezentativní částí ruského obyvatelstva, ale po půl roce už vlivem velkých ztrát museli začít rekrutovat obyvatele napříč sociálními a ekonomickými skupinami.

Kdy konflikt skončí, je stále nejasné. Nejasnou zůstává i otázka ukrajinské národní státnosti. Sociální pnutí, které se v ukrajinské společnosti začíná objevovat, není ideálním základem pro hledání shody při rekonstrukci jejich národa.

Srdečně děkujeme oběma pánům profesorům za představení vlastní perspektivy, divákům za podnětné otázky do diskuze a v neposlední řadě i členům spolku, kteří pomohli takovou akci připravit.