Kulatý stůl - prof. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D.: "Extremismus v ČR a SR"

V úvodu se probíraly obecnější otázky, například definice extremismu, jaké jsou různé pohledy na tento pojem a ve zkratce byla představena jeho současná podoba. Profesor Mareš poukázal na to, že v dnešní době jsou nejvíce viditelné skupiny na demonstracích, skupiny otevřeně extremistické a existují také marginální zbytky uskupení z minulých dob. Došlo tak na otázku, kam se vytratil fenomén skinheads? Podle Mareše se jednalo především o mládežnický fenomén, ze kterého většina účastníků vyrostla. Navíc toto uskupení již nenabízí žádné další subkulturní vyžití, lidé v něm nevidí perspektivu a nejspíš to jsou důvody jeho úpadku. Zajímavé mu ovšem přišlo, že oproti skinheads jsou stále aktuální fotbaloví chuligáni, jejichž část se s extremismem prolíná.

Dále se debata obrátila na extremismus na území Slovenska. Byla řeč o dezinformacích, kdy největšími dezinformátory jsou ve své podstatě politici, kteří se na takových informacích přiživují a mají z nich hlasy. Přizpůsobují tak svoji nabídku tomu, co chtějí občané. Dále se zdá se, že je Slovensko více proruské než Česká republika, což je způsobeno již polistopadovým stavem slovenské politiky. Přímé vazby slovenských politiků na ruské struktury úplně nejsou, jde spíše o protizápadní než o proruské myšlení. Je to způsobeno také tím, že se přizpůsobují právě poptávce populace. Ta nemá ani tak silný proruský sentiment, pouze je proti západu. Podle profesora Mareše to může být způsobeno především tradicí země, socioekonomickou situací a také nastavením společnosti.

Oproti Slovensku je u nás silnější část společnosti, která nevěří na silného vůdce, který vše vyřeší za nás. To je jeden ze znaků, kterým se naše země liší. Také je u nás méně patrný trend migrace, což na Slovensku sehrává podstatnou roli, jelikož spousta lidí s prozápadním myšlením se stěhuje do zahraničí, jak ostatně ukázaly i výsledky letošních parlamentních voleb. Dále se probíralo, co znamená, když extremista usedne v parlamentu? Profesor Mareš je vidí zatím jako marginální subjekty, které by však neměly padnout do izolace a měly by být také vtaženy do rozhodovacího procesu. V praxi se totiž často ukazuje, že tyto subjekty jsou ve skutečnosti neschopné řešit nastalé problémy a situace, což kazí jejich budoucí rozvoj.

Posledním tématem moderované části byl pohled na budoucnost extremismu. Primitivní extremismus byl jasná a snáze potlačitelná bezpečnostní hrozba, nicméně nyní je obtížné jej rozeznat i pro bezpečnostní složky. Dle Mareše bude stále více obtížné jej definovat a identifikovat jak na našem území, tak v okolních státech i v rámci Evropy. Nelze jej navíc oddělit od multikulturních změn, které probíhají na západě. Problém identifikace bude souviset také s tím, že ani sami lidé nebudou vědět, co ve skutečnosti chtějí. Extremismus bude pramenit mimo jiné z elitářského přístupu, buranské nespokojenosti a proudové války budou produkovat jeho nové formy. Může se stát, že v souvislosti se světovými událostmi se mohou dostat i marginální skupiny velice rychle do předních pozic.

Poslední část patřila otázkám z řad studentů a diváků. Otázky směřovaly na současnou podobu antisemitismu v České republice nebo například na to, jak je možné, že i když si jsou obě země blízké a bez jazykových bariér, názory jejich občanů tolik podobné nejsou? Mareš to přisuzuje tradici, ekonomické situaci a mediální nabídce, kdy mají na Slovensku dezinformační média silnější postavení a útočnější styl žurnalistiky. Může to být také právě schopností politiků se přizpůsobovat poptávce svých voličů. A jaký je podle něj způsob boje proti extremismu a dezinformacím? Jelikož se trend tvořil dlouhodobě, jediné, co můžeme dělat, je trpělivě přesvědčovat společnost a vést větší postupnou debatu. Rychlá cesta není možná.

Moc děkujeme profesoru Marešovi za účast a publiku za zajímavé dotazy. Budeme se těšit na dalších setkáních.

Foto: Nikoleta Logginidu